Akademik a manager Tomáš Krátký: Čeští studenti přemýšlí v souvislostech, firmy jim ale moc nepomáhají

Nastoupit po studiích na místo vývojáře a ve firmě vydržet přes dvanáct let, to už se dnes moc nevidí. Když u toho však člověk stihne vyrůst na jednu z klíčových pozic určující směr vývoje firmy, založí sesterskou společnost a ještě u toho přednáší na dvou univerzitách, pak to za brzdu v osobním rozvoji určitě považovat nelze. Tomáš Krátký z Profinitu a Manty je zastáncem propojování praxe s univerzitami. Kromě zmíněného je jeho jméno spjato také se studentskou cenou IT SPY, která každoročně odměňuje nejlepší diplomky v IT. Úspěšný businessman a akademik v jednom, který aktuálně rozvíjí portfolio klientů svých firem v USA, vidí ve spolupráci českých univerzit a průmyslu stále velké rezervy.

Odcestoval jste do USA na dobu neurčitou starat se o klienty, hledat nové a oslovovat investory pro Mantu a Profinit. V čem se liší oblasti IT a businessu u nás a v zámoří?

Ze začátku jsem si myslel, že jsme technologicky vyspělejší doma v Evropě. Postupně jsem si uvědomil svůj omyl. Technologická vyspělost je rozhodně větší na americké straně Atlantiku. Kromě toho je v USA přístup do-it-yourself spíše vzácností. V Česku a v Evropě je to naopak přístup dominantní. Proč to kupovat, když si to můžu vyrobit podomácku „za pár korun“? Nikdo nedomýšlí, že vyrobit in-house kvalitní software může ve finále stát víc, než jej prostě koupit. Podomácku vyrobenou hračku si pak hýčkáte a utrácíte za ni další peníze. Toto ve státech běžné není. Co je dobré, to se nakupuje.

Jakou máte zkušenost s prodejem v USA?

Firmy jsou tu mnohem strukturovanější a jasnější ve vztahu k vendorům. Ve vyjednávání jsou tvrdší než v Česku, na druhou stranu, pokud se člověk dostane na nějakou rozumnou úroveň managementu, tak jsou jednání velice věcná, člověk neztrácí čas v nejistotě. Prostě buď se nám to líbí, nebo se nám to nelíbí – možná přijďte za rok, ale teď nic nekupujeme. Ušetří to čas.

Profinit vyvíjí již skoro dvacet let software na zakázku. Co nabízí sesterská firma Manta?

Využití nachází Manta hlavně pro společnosti s velkým objemem dat typu banka či spořitelna. Manta se připojí na vaše systémy, zanalyzuje a vizualizuje to, jakým způsobem zpracováváte data. Zjistí třeba, jak kombinujete data z různých zdrojů, abyste vyprodukovali report o zákaznících nebo vypočetli klíčové finanční ukazatele podniku. Tato „dokumentace“ přináší transparentnost a důvěru v data. Současně má extrémně pozitivní dopad v řádech desítek procent na efektivitu údržby a rozvoje celého datového prostředí zákazníka. Prostředí jednoduše rozumíte a nemusíte ho týdny zkoumat s každou drobnou chystanou změnou. Zásadní význam má taky pro regulace a compliance. Po krizi ve finančnictví stále roste tlak na velké finanční instituce, které musí mít nad daty kontrolu. Dále tu máme taky tlak na ochranu osobních údajů. Firmy prostě musí vědět, jak s daty pracovat a Manta jim v tom pomáhá.

Jak Manta vznikla?

Narodila se při realizaci bankovního projektu, který realizoval Profinit. Existovala pak dlouhou dobu v Profinitu v podobě nástroje využívaného na vlastních projektech. Až později nám došlo, jaký má obrovský potenciál a rozhodli jsme se to spustit jako samostatnou jednotku. Dnes jsou Manta a Profinit sesterské společnosti, ale z pohledu businessu nemají společného vůbec nic.

Jaká byla vaše cesta od řadového vývojáře ke spoluvlastnění obou firem?

V roce 2005 jsem nastoupil do Profinitu a s vedením jsme si od prvního okamžiku výborně sedli. Profinit je hodně specifická firma. Možná to říkám proto, že jsem nepoznal tisíc dalších, ale klademe opravdu velký důraz na to, aby jednotliví konzultanti uměli co nejlépe vše od klasického vývoje přes analýzu, návrh architektury až po vedení menších či větších týmů. Ten tlak na univerzalitu člověka mě na tom baví nejvíc. V mém případě se po čase vývoj zkombinoval s analýzou, vedením lidí, poměrně brzo jsem pak dostal na starosti zákaznický kontext – seskupení projektů. Kód už jsem nenapsal dobrých pět let, ale ta různorodost teď leží v mém případě zase jinde. Finanční administrativa, nábor, péče o zaměstnance, business development… Starám se dnes o Research a Development Profinitu, rozjezd Manty a vztah s univerzitami.

Jak rozvíjíte vztah s univerzitami?

Profinit spolupracuje s univerzitami již deset let. Začali jsme s přednáškami a postupně to přerostlo v semestrální kurzy a společné projekty. Na začátku jsme se těžce učili, jak s univerzitou efektivně spolupracovat, ale stálo to za to. Naši zaměstnanci mají dnes možnost zapojit se do výuky, realizujeme zajímavé projekty, které jsou pro Profinit velkým příslibem do budoucna. Koneckonců část Manty existuje díky projektu s ČVUT FIT, na který jsme v roce 2013 získali grant od Technologické agentury ČR. Potenciál pro spolupráci je ale mnohem větší.

V čem by se dala spolupráce škol a praxe zlepšit?

Univerzity mají velký počet studentů a vědeckých pracovníků, kteří mají kapacity řešit složité problémy. Říká se: „Když si s tím neumíš poradit, nech to udělat studenty a neříkej jim, že to nejde.“ Jde jen o to, aby se firmy našeho typu přizpůsobily fungování vysokých škol. Musíme respektovat semestry, zkoušky a další hluchá místa. Myslím si, že na straně průmyslu chybí ochota se tomuto tempu přizpůsobit. V USA si firmy více uvědomují, jak cenný je užší vztah s univerzitou a jelikož disponují násobně většími prostředky, tak existují věci jako Teradata University a další počiny, kdy velký vendor ve spolupráci s vysokými školami spustí celou řadu specializovaných kurzů a projektů pro studenty. Dostanou se díky tomu do výuky a utváří lepší vztah s akademiky i studenty. Něco podobného jsem zatím v Česku nezaznamenal.

Přednášíte na ČVUT i na Karlově univerzitě, to šlo asi teď stranou…

Ještě celý podzim jsem stihl odučit jeden kurz, co bude další podzim zatím nevím. Mě učení opravdu baví – ten kontakt se studenty, diskuse a dohadování se. Nerad bych o to přišel úplně, ale je mi jasné, že pro nejbližší dva-tři roky se učení budu muset z velké části vzdát.

Nenapadlo vás učit v USA?

Hlavou se mi určitě takové věci honí. Přemýšlím, co bych měl udělat proto, abychom se k některým univerzitám dokázali přiblížit. Z pohledu Manty chceme rozšířit v USA zaměstnaneckou základnu. Nejlepší způsob, jak získat schopné zaměstnance, je rekrutovat nejschopnější studenty a vychovat si je.

Profinit se letos poprvé zapojil do soutěže Nápad roku. Mimo to se již dlouhodobě organizačně podílí na soutěži o nejlepší IT diplomku IT SPY, což je vaše starost. V čem to spočívá?

IT SPY byla vždy univerzitní soutěž a vznikla již někdy před 13 lety. Profinit měl tehdy vlastní soutěž IT diplomka roku, ale došlo nám, že dělat tento typ soutěže bez spolupráce s univerzitami, je nesmysl. V té době jsme začali usilovat o prohloubení vztahů s vysokými školami, načež se zrodila myšlenka soutěže spojit. Společně v těchto dnech startujeme osmý ročník. Snažíme se dělat platformu spojující studenty a univerzity s průmyslem způsobem, který je efektivní pro všechny strany. Přestože školy mají své programy spolupráce s průmyslem, přestože průmysl často deklaruje touhu spolupráce se školami, často je reálný efekt malý. V IT SPY se univerzity starají o organizaci, pravidla a garantují kvalitu. Profinit přináší komerční rozměr – marketing a PR. Dnes je do soutěže zapojeno více než desítka nejlepších technických univerzit z Česka i Slovenska. Z 2000 prací pak porota vybere 10 nejlepších. Při výběru hraje roli mj. inovativnost řešení, aplikovatelnost do praxe i samotná prezentace studenta.

Dá se říct, jak často studenti své projekty rozvíjí dál?

Málokdy je práce aplikovaná již v okamžiku obhajoby. Někteří studenti v projektech pokračují na doktorském studiu, dále rozvíjí spolupráci s průmyslem a jejich práce se dostává do jiných obrátek.
Jde ale spíš o výjimky. I když se podnikavost v Česku hodně zlepšuje, do USA máme pořád daleko. Podnikat, rozjet vlastní business, stát se slavným, změnit svět, vydělávat velké peníze, to mají Američané prostě v krvi.

Zaznamenal jste i nějaké odlišnosti ve stylu výuky v USA?

Spojené státy jsou veliké, nabízí mnoho příležitostí a vítězí tu totální specializace. V Česku vládne naopak spíše univerzalita. V USA umíte jednu věc, výsek něčeho, ale trh je tak obrovský, že najdete snadno uplatnění. Vidím tu názvy studijních programů, které jsou pro mne maximálně semestrálním předmětem. Takové studium není propojené se základy Computer Science. Já jsem velkým příznivcem studia základů, na kterých se dá stavět a dál specializovat. Opačný přístup plodí nefunkční inženýry, kteří nejsou schopni spojit základní data a odvodit důsledek. To se mi moc nelíbí.

Vnímáte to i v praxi?

Bohužel ano. Máme spoustu zážitků s implementací Manty u zákazníků, kdy náš zaměstnanec dokáže problém řešit od A do Z, zatímco na straně klienta je třeba několik specialistů, kdy každý zodpovídá za malý kousek celku a zbytek ho nezajímá. To nepovažuji za správnou cestu. Školy v Česku dle mého víc nutí studenty přemýšlet, jak spolu jednotlivé oblasti souvisí a že informace je třeba podrobit analýze a spojit dohromady.

Díky za zajímavý rozhovor
Rádo se stalo